Tento příběh mi vyprávěl můj klient jako zážitek z manažerské konference jejich koncernu, které se v Německu účastnil. Na konci dvoudenní konference jim řekli, že by na závěr ráda řekla pár slov ještě dcera majitele. Ta se celé konference účastnila jako jeden z běžných účastníků a nikdo netušil, kdo to je.
„Táta nás učil, že rozvoj naší firmy je jako stavba katedrály, u které netušíme, jak nakonec bude vysoká. Každá generace má za úkol postavit jednu řadu cihel tak, aby byla dobrým základem pro ty další. Naším hlavním cílem tak nyní není zisk, i když je důležitý, ale to, aby se každému z našich lidí u nás pracovalo dobře a aby svou prací pomáhal tu naši řadu cihel udělat co nejpevnější,“ řekla dcera majitele společnosti s hodnotou mnoha miliard EUR, rozloučila se a šla na autobus. „Chlapi“ pak před halou naskákali do svých Maybachů a také vyrazili domů.
Kdy jsem bohatý
Definic bohatství existuje celá řada. Nechci hledat nějakou univerzální, ale zkusím vám ukázat svůj pohled na věc, který jsem získal za roky práce s bohatými českými rodinami.
U našich klientů vidím většinou dvě životní fáze v oblasti majetku. V první fázi majetek akumulují a hromadí, ve druhé ho čerpají a postupně užívají. Majetní jsou samozřejmě všichni lidé v druhé fázi v případě, že jim velikost jejich majetku umožňuje čerpat dostatek peněz na pokrytí veškerých výdajů i ve chvíli, kdy již pracovat nechtějí. Pokud jsou skromní, mohou jim na to stačit i jen miliony korun v investicích. To ale ještě za velké bohatství označit nelze.
Jako bohatství bych označil až situaci, kdy zjistíte, že máte reálně mnohem více majetku, než sami kdy zvládnete spotřebovat bez ohledu na to, jak úspěšné budou vaše další investice. Řada našich klientů se nachází v situaci, kdy po prodeji firmy získali majetek ve stovkách milionů korun, ale pro šťastné prožití zbytku života jim stačí například „jen“ 50 milionů. Smysl a cíl zbytku majetku již přesahuje rámec jejich vlastního života. Je tak na nich, aby začali plánovat, jak s nimi nejlépe naložit. A právě to je velmi časté téma, kolem kterého se točí naše další rozhovory.
Rozdíl mezi bohatými a chudými
Typický rozdíl mezi chudým a bohatým člověkem by mohl charakterizovat slogan: „Chudí se snaží vypadat jako bohatí, bohatí naopak jako chudí.“
Vídáme to kolem sebe často a příběh ze začátku článku to hezky podtrhuje. Bohatá majitelka firmy nemá problém dojet na konferenci MHD a snaží se mezi účastníky zapadnout, aniž by nějak vyčnívala. Anonymita davu jí vyhovuje.
Kolik už jsme ale ve svém okolí viděli lidí, kteří se zadlužují jen proto, aby si koupili auto, na které nemají, drahý telefon kupují na splátky a půjčí si i na vánoční dárky nebo dovolenou. Proč? Protože jim jejich ego nedovolí být na tom hůře než někdo jiný z jejich okolí, s kým se snaží srovnávat.
Také u vás to ego někdy zacinká? Jestli ano, jste na tom stejně jako já. 😊 Mám ale dobrou zprávu, s přibývajícím věkem a rostoucím majetkem se to bude postupně zlepšovat.
Je zajímavým paradoxem, že až se dostaneme do situace, po které v mládí toužíme – mít více peněz, než potřebujeme a moci si koupit vše, co chceme – zjistíme, že už toho vlastně moc nechceme. Právě v tuto chvíli začneme objevovat naše skutečné životní hodnoty a priority, které v první fázi našeho života prostě nebyly vidět. Do určité fáze života řešíme, CO si můžeme koupit. Od určité fáze pak řešíme S KÝM!
