Pojmy neznámý dědic nebo dědic neznámého pobytu jste možná ještě neslyšeli. Nejčastěji se s nimi setkávají lidé, jejichž příbuzní emigrovali a s rodinou další kontakt nenavázali. Setkat se s nimi ale můžete také v případě, kdy váš příbuzný sepsal nejednoznačnou závěť. Není to úplně časté, ale stává se to, a právě proto vám chci v tomto článku přiblížit, jak v takovýchto případech probíhá dědické řízení.
Po smrti fyzické osoby je zahájeno pozůstalostní řízení, kdy notář v předběžném šetření zjišťuje mimo jiné rozsah majetku a potenciální dědice. Předběžné šetření v praxi probíhá tak, že notář do své kanceláře pozve osobu, která by mohla mít informace o majetkových a příbuzenských poměrech zemřelého. Většinou je to osoba, která vypravila pohřeb. Ale ani takto blízký člověk někdy nemá všechny potřebné informace.
Může se stát, že notář od příbuzných nebo z matriky zjistí, že dědic existuje, zná i jeho údaje, ale nedaří se mu ho kontaktovat třeba právě proto, že emigroval, nyní žije v zahraničí a s rodinou není v kontaktu. V takovém případě se jedná o dědice neznámého pobytu.
Méně častý je případ neznámého dědice, tehdy se ví pouze to, že dědic existuje, ale nejsou o něm známy žádné bližší údaje. To se stane obvykle v případě, kdy zemřelý zanechal závěť, ale dědice označil natolik nejasně, že není zřejmé, o koho se vlastně jedná.
V obou těchto případech jmenuje notář dědici opatrovníka a zároveň ho vyhláškou vyrozumí o jeho dědickém právu. Ve vyhlášce dědice vyzve, aby se ve stanovené lhůtě nejméně šesti měsíců přihlásil. Toto je minimální doba, o kterou se celé dědické řízení protáhne. Urychlit ho můžete, když budete po neznámém dědici nebo dědici neznámého pobytu sami pátrat a podaří se vám ho dohledat.
Pokud se dědic ve stanovené lhůtě nepřihlásí a ani se ho nepodaří dohledat nebo kontaktovat, jeho dědické právo tím nezaniká, ale v dědickém řízení se k němu nepřihlíží a majetek se rozdělí mezi další dědice.
Co když se neznámý dědic po letech objeví?
Jelikož dědické právo neznámého dědice ani dědice neznámého pobytu nezaniká, může se později vydání svého dědictví domáhat. Ale i toto jeho právo má své lhůty a po jejich uplynutí je promlčeno. Svého dědického práva se může domáhat ve lhůtě 3 let ode dne, kdy se dozvěděl o smrti zemřelého a svém dědickém právu (tzv. subjektivní lhůta), a zároveň 10 let ode dne, kdy bylo potvrzeno nabytí dědictví nepravému dědici (tzv. objektivní lhůta). Pokud se stane, že v mezidobí nepravý dědic majetek, který byl předmětem dědictví, např. prodal, má oprávněný dědic právo se domáhat peněžité náhrady.
Jak tomu předcházet?
Stejně jako v jiných svých článcích mohu pouze doporučit, abyste při sepisování závěti označili dostatečně určitě dědice, který má dědit. Závěť sepisujte vždy u notáře, aby měla ty důsledky, které zamýšlíte, a pozůstalost byla skutečně rozdělena podle vaší vůle. Originál takové závěti zůstává vždy uložen u notáře a údaj, že závěť byla sepsána, zapisuje notář do elektronické Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou České republiky. V případě úmrtí je tak závěť dohledána vždy, bez ohledu na to, kterému notáři je vyřízení pozůstalosti přiděleno.
Pokud byste se chtěli do tématu více ponořit, vyřízení pozůstalosti se věnuje zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
