„Cílem je předat majetek v rodině našim dvěma dětem, ale bojíme se, abychom jim tím spíše nezkomplikovali životy. Máme obavu, jak to s nimi správně probrat, aby nás neposlali k šípku.”
Právě touto větou začal v minulém týdnu rozhovor náš nový klient, kterému pomáháme s přípravou jejich rodinného holdingu a rodinné investiční strategie v rámci našich family office služeb. Obava je v jejich případě na místě. Děti se věnují profesně zcela jiným oblastem a mají vlastní kariéry ve kterých jsou úspěšné. Je tak třeba dobře promyslet, jak správně strukturovat jejich rodinný majetek, který dnes svou hodnotou přesahuje 500 milionů Kč a skládá se z podnikatelských aktivit, portfolia cenných papírů a fyzických nemovitostí.
„Každé z našich dětí je úplně jiné. Jedno má technický přístup k životu, vše se snaží pochopit a řešit do nejmenšího detailu. Druhé je bohém a hloubka a komplexita ho spíše děsí. Nevíme, jak to udělat správně, aby ani jedno z dětí nemělo pocit, že dostalo méně než druhé, nebo aby neměly pocit, že jeden druhého za sebou musí vláčet a starat se o něj. Navíc ani jedno z našich dětí není podnikatelem. Chybí jim ten podnikatelský duch, který my v sobě celý život máme.”
První vs. druhá generace
Výzkumy mezi bohatými rodinami ukazují, že přístup dětí bohatých rodičů k majetku je v naprosté většině jiný, než měli a mají jejich rodiče. Děti, které se do bohatství již narodily, mají mnohem nižší chuť podstupovat riziko, než tomu bylo u jejich rodičů, kteří začali v chudých poměrech a k bohatství se museli propracovat.
Při rozhovorech s rodiči často slýchám přání, aby děti byly nezávislé a samy měly touhu vybudovat své vlastní bohatství a dosáhnout nezávislosti. Děti se pak ale dostávají mezi dva odlišné proudy očekávání.
Rodiče po nich chtějí, aby byly samy tvůrci bohatství, a zároveň od nich očekávají, že budou dobrými správci a zodpovědnými vlastníky bohatství, které jim potřebují postupně předat. Možná to působí jako stejný směr, ale přístup správce spravujícího bohatství převzaté od předchozí generace je zcela odlišný od přístupu začínajícího podnikatele, který buduje vše od nuly. Úkolem správce je majetek udržovat a rozvíjet tak, aby ho předal další generaci v lepším stavu, než ho on sám převzal. Už jen způsob, jak řídí správce nebo začínající podnikatel rizika, je diametrálně odlišný. Jako správce se rizikům obloukem vyhýbáte a nehledáte cestu k rychlému růstu. Jako podnikatel, co roste z nuly, se bez rizik neobejdete a po rychlém růstu naopak toužíte.
Jak předat majetek dětem, aby se cítily svobodně
Děti často cítí tíhu odpovědnosti za udržení toho, co vytvořili jejich rodiče. Jsou méně ochotné udělat chybu, riskovat kapitál, který si nevydělaly, nebo se vzdálit od úspěšného kurzu, který je dotáhl až sem. Mnoho následovníků se snaží minimalizovat ztráty a nepodstupovat zbytečná rizika ani v podnikání ani při správě bohatství.
Konzervativní názory následovníků nejsou důsledkem nedostatku intelektu nebo zkušeností, ale spíše hluboké úcty a obdivu, které následovníci cítí k těm, kteří přišli před nimi. Následovníci vnímají jako snazší riskovat kapitál, který si sami vydělali, než riskovat majetek, který zdědili.
Motivace členů rodiny, aby si vytvářeli vlastní finanční nezávislost, je klíčovým krokem k budování sebevědomí, že sami mohou vytvářet bohatství.
Již několikrát jsem byl svědkem situace, kdy rodiče řídili velmi úspěšnou společnost, děti samy v ní již zastávaly klíčové posty provozních ředitelů, ale při rozhodování o tom, jestli mají firmu prodat, nebo ji děti převezmou, pak samy děti nabídku na převzetí odmítly. Při hlubších rozhovorech jsme došli k tomu, že mají obavu žít životy svých rodičů. Nechtějí převzít takovou míru zodpovědnosti a nechtějí měnit své zaběhlé životy. Když se dětí i rodičů s odstupem času ptám, jestli nelitují rozhodnutí firmu prodat a nepřevzít, odpovídají svorně, že nelitují. Děti jsou prostě jinak nastavené než jejich rodiče a ony samy i rodiče si to uvědomili.
Jak v dětech probudit touhu
Pokud chcete ve svých dětech budovat touhu po nezávislosti a rozvíjet dobrodružného podnikatelského ducha, je správné vystavovat je rizikům a výzvám, se kterými si musí samy poradit.
Je správně, když v mladším věku chtějí chodit na brigády, prodávat limonády nebo dělat cokoliv, čím se snaží vytvářet si vlastní nezávislost na rodičích a rodinném majetku. Právě taková průprava jim umožní získat zdravý přístup k rizikům. Naučí je rizika správně vyhodnocovat a přijímat, aby se jich v budoucnu nebály více, než je nezbytné. Život totiž není o snaze se rizikům zcela vyhýbat, ale umět je správně vyhodnocovat a řídit.
Jak pracujeme s dospělými dětmi
U dospělých dětí je již těžké tuto touhu z ničeho nic vzbudit. Proto se snažíme vždy společnou diskuzí v rodině ujasnit, jaká je jejich situace a pohled na vlastní i rodinný majetek. Cílem je najít cestu, jak předat majetek dětem, aby to vedlo ke spokojenému životu všech generací. Ideální platformou pro takové diskuze může být prostor rodinné rady, kterou pomáháme podnikatelským rodinám formovat. Zásadním dokumentem pak většinou bývá rodinná ústava, kterou společně s členy rodiny připravujeme. Je souhrnem rodinného přístupu ke správě majetku, na němž se všichni členové rodiny shodli. Na jejím základě řídíme další rozvoj rodinné správy a majetku.
