Každý investor investuje s cílem dosáhnout zisku. Někdo cílí na maximální zisk v krátkém čase i za cenu vysokého rizika, jiným jde především o ochranu jejich prostředků v dlouhodobém horizontu. Pokud mě sledujete už nějaký čas, víte, že dlouhodobě píši o tom, že investice do cenných papírů jsou při dostatečném investičním horizontu tou nejbezpečnější investicí, která jako jedna z mála dokáže ochránit vaše peníze před inflací a přinést očekávaný reálný výnos. To znamená, že dokáže zhodnotit váš majetek nad inflaci. Co když se ale zrovna trefíte do tzv. ztracené dekády, kdy výnos akciových indexů skončí po deseti letech níž, než když jste začínali?
I taková období na akciových trzích existují a čas od času přichází. Na americkém trhu jsme mohli v historii vidět hned čtyři ztracené dekády – za první i druhé světové války, v 70. letech v období americké stagflace (stagnace ekonomiky a vysoká inflace) a poslední probíhala začátkem milénia a byla spojena se splasknutím technologické bubliny v roce 2000 a následně hypoteční krizí.
Je třeba se ztracených dekád bát?
Většina investorů se jich obávat nemusí. Neznamená to, že vás takové období nepotká, ale jen vzácně se vám stane, že byste skutečně pocítili jeho plný dopad. Většina investorů neinvestuje tak, že by jednorázově vložila prostředky a pak již s penězi v čase nic nedělala nebo alespoň nepřidávala další. V našich portfoliích je běžnou praxí, že investice v čase rebalancujeme a přizpůsobujeme aktuální situaci. Například letos začátkem roku jsme rebalancovali portfolia tak, že část peněz z akcií, které prudce vyrostly, jsme přesunuli do dluhopisů, které na svůj růst teprve čekají. Zároveň jsme využili toho, že úrokové sazby v USA teprve budou klesat a do portfolií jsme doplnili pozice státních dluhopisů s dlouhou dobou splatnosti, které na poklesu sazeb nejvíce vydělají.
Každý větší pokles na trzích pak také znamená zajímavou příležitost k mimořádným nákupům aktiv za „výprodejové“ ceny. Chvíle, kdy globální akciové indexy poklesnou o více než 10 %, přichází v průměru jednou za rok. My tyto okamžiky využíváme pro mimořádné investice volných prostředků, které mají naši klienti v danou chvíli k dispozici.
Ochrana diverzifikací
Většina investorů také ve skutečnosti neinvestuje veškerý svůj investiční majetek jen do jedné třídy aktiv. U našich klientů využíváme tzv. multi-asset portfolia složená z více různých tříd aktiv, kterými jsou nejčastěji akcie, dluhopisy, nemovitostní akcie a zlato. Právě tento způsob ochrany, patří mezi ty nejspolehlivější. Velmi dobře popsal princip ochrany pomocí diverzifikace mezi různé třídy aktiv můj kamarád, investor Lukáš Nádvorník (Skejwin) ve svém článku. S jeho laskavým svolením cituji níže část jeho článku. Celý článek najdete na jeho blogu.
„Pomocí jen malé diverzifikace šlo v historii i s krátkým 10letým horizontem negativní scénáře velmi dobře potlačit. Jak ukazuje tabulka níže, od roku 1975 (od kdy jsou data k dispozici) až do současnosti dokázalo výrazně srazit riziko nominální i reálné ztráty jednoduché zařazení světových, ideálně hodnotových, akcií. Dále dodatečným přidáním dluhopisů v poměru 50:50, případně ještě zařazením nemovitostí pomocí REIT akcií, jsme mohli v tomto historickém období prakticky vyrušit jakoukoli šanci na ztrátu kapitálu i po započtení inflace.
Připomeňme, že i tato aktiva jsou uvažována vč. reinvestice dividend a kupónů a opravena o americkou inflaci.
Zatímco při tomto 10letém horizontu investoři do amerických akcií v 6 % případů neporazili inflaci, u diverzifikovaného portfolia světových hodnotových akcií, nemovitostí prostřednictvím REIT a dluhopisů se to podařilo prakticky vždy. Data: USA: Shiller index zmíněný výše, Svět: MSCI World TR Gross Index, Svět Value: MSCI World Value TR Gross Index, Bondy: ICE BofA US Corporate Index Total Return Index, REITs: FTSE Nareit U.S. Real Estate Index Series.
Podobně jako u prodlužování investičního horizontu, i diverzifikace často přináší do portfolia ochranu před extrémy: před velkou smůlou, ale i velkým štěstím na celkové výnosy. Tímto “očesáním” černých i bílých labutí se opět navracíme k průměru – v tomto případě ale k průměru očekávaných hodnot výnosů všech tříd aktiv, které jsme nakombinovali. Zařazením dluhopisů tedy platíme za tuto ochranu menším celkovým ziskem portfolia, jak hezky dokládá tabulka výše, kde široce diverzifikované portfolio mělo sice nulovou šanci na špatný výsledek, ale zároveň bylo trochu méně pravděpodobné dosáhnout velkorysého výnosu 5 % ročně nad inflaci než u amerických akcií.”
Skejwin bude také jedním z řečníků na naší letošní konferenci NextGen | Jak vnímají bohatství děti v podnikatelských rodinách, kde bude mluvit o přístupu dnešní mladé generace k investování.
Závěrem
Jako dlouhodobí investoři musíte pochopitelně přemýšlet minimálně v dekádách. Většina našich klientů z řad podnikatelských rodin uvažuje při správě rodinného majetku dokonce ve vícegeneračním módu. Právě dlouhodobost vašeho investičního přístupu spolu s rozumnou mírou diverzifikace portfolia je tou nejlepší cestou, jak vaše investice ochránit a zhodnotit i v obdobích jako jsou ztracené dekády.
