Hlavní kancelář: Palackého 272/8, Plzeň
734 258 888

Proč jsem šel do kláštera

Posledních pár dní jsem strávil jako host v klášteře v Novém dvoře nedaleko Toužimi. Ne,nebojte se, nebudu Vás zatěžovat tématy okolo víry, protože sám nejsem věřící. Chci se s Vámi jen podělit o pár postřehů, které jsem získal a možná Vás inspirovat a dodat odvahy k nějakému Vašemu osobnímu úniku z reality běžných dnů.

Proč jsem vůbec do kláštera odjel?

Už před 3 lety, mi jeden přítel vyprávěl o jeho pobytu v klášteře v hlubokých lesích nedaleko Plzně. Vyprávěl, že tam žijí trapisté, kteří po celý den zachovávají mlčenlivost. To mě zaujalo. Tenkrát jsem se rozhodl, že až přijde čas, také tam  vyrazím. Velmi se mi zamlouvala myšlenka, strávit nějakou dobu sám a v tichu.
Překvapilo mě, že naplánovat termín cesty bylo podstatně jednodušší v mém diáři, než v tom mnišském. Nejbližší vhodný termín pro můj pobyt jsme našli až za 4 měsíce a tak jsem si ho napsal do diáře a trpělivě čekal. Klášter v Novém dvoře je nově postavený a proto i jeho prostory jsou velmi mladé a účelně zařízené. Velmi rychle po příjezdu zapadnete do mnišského denního řádu a připadáte si tu jako doma.

Jaké bylo mlčet?

Překvapivě velmi snadné. Rychle jsem zjistil, že beze slov se často dorozumíte mnohem rychleji, než se slovy. S dalšími hosty, se kterými jsme společně připravovali a sklízeli stoly před a po jídle, nám většinou stačil pohled nebo gesto, abychom pochopili co ten druhý potřebuje. Zajímavé pro mne bylo spojení, které mezi námi během mého pobytu vznikalo. I když jsme spolu prakticky neprohodili ani slovo a nevěděli o sobě vlastně nic, tak velmi rychle daného člověka poznáte a naladíte se na stejnou vlnu. Možná je to právě proto, že si nevytvoříte obrázek o daném člověku na základě toho, co a jak říká, ale pouze na základě pozorování a Vašich pocitů nezatížených interpretací slov.

Také jsem  zjistil zajímavou věc. Když přestanu mluvit na ostatní, začnu mluvit sám k sobě. Ne, nebojte, nezbláznil jsem se a nezačal trpět samomluvou 🙂, ale mluvím o myšlenkách. V prvních dvou dnech jsem zápasil s tím, aby se mi podařilo zklidnit proud mých vlastních myšlenek, kterých jsem najednou měl plnou hlavu. Naštěstí to třetí den začalo opadávat a pak přišlo úžasné ticho a prázdno a konečně i hledaný odpočinek.
Abych uvedl na pravou míru to mlčení. Mniši nedrží “bobříka mlčení” ve smyslu, že by neřekli ani slovo. Vyjadřují se slovy, ale jen když skutečně musí a to je velmi málo a vyjádří se VELMI stručně.

Co jsem dělal?

Sám jsem byl zvědav, co se vlastně v takovém klášteře dělá. Denní program překvapivě začínal už ve tři hodiny ráno, pro mě tedy spíš v noci 🙂,  noční modlitbou.
Modlitby pak následují v přibližně 2-3 hodinových intervalech po celý den a končí Komplementářem v 19h. Pak se celý klášter ukládá ke spánku, tedy až na nás co jsme zvyklí chodit spát o půlnoci. Mezi tím se věnujete četbě, procházkám, dospávání toho, co jste v noci nestihli a práci s mnichy. Pravidelnost toho denního režimu mě rychle pohltila, rozdělíte si svůj den do jednotlivých bloků a v každém z nich se věnujete jedné činnosti. Rád bych si z toho udržel něco i do života, protože se pak soustředíte více na to, co zrovna děláte a děláte to s větší radostí, než když přeskakujete z jedné činnosti na druhou, ve snaze stihnout toho co nejvíce.

Co jsem si z kláštera odvezl?

Ač jsem nevěřící,  udělaly na mě velký dojem modlitby mnichů, které jsou z naprosté většiny zpívané a jejich atmosféra je velkolepá. Speciálně noční Matutinum spojené s tmou a osamocenou cestou, kterou musíte projít z domu pro hosty do kostela, je nezapomenutelné.
Věřím, že se mi podaří uchovat si v sobě to ticho, které v klášteře vládlo a budu se snažit,  i nadále si ho v sobě chránit a šetřit slovy.
Jinak si z kláštera odvážím čistou hlavu a spoustu energie do dalšího života a práce, což bylo jedním z mých hlavních přání.
A jako nechtěný bonus si vezu minimálně kilo navíc na váze, protože tu vaří báječně a v množství větším než velkém.
Pokud by Vás podobné dobrodružství také lákalo, neváhejte, stojí to za to. Za pobyt přispějete klášteru pár korun a když přiložíte ruku k dílu budou na Vás rádi vzpomínat. Klášterů, jako je ten v Novém dvoře, je po Čechách více a u většiny z nich jsou na hosty zvyklí a rádi je uvítají.
25. dubna 2018
|

Related Posts