Někdy mám pocit, že podnikatelskými rodinami se nesou příběhy podobné jako vejce vejci. Liší se jména, obor podnikání nebo velikost firmy, ale atmosféra u stolu bývá překvapivě stejná. A právě tam – u velkého dubového stolu v zasedačce nebo klidně v kuchyni – padají rozhodnutí, která ovlivní další roky rodiny i firmy.
Před časem jsem měl možnost u jednoho takového stolu sedět. Zakladatel firmy měl před sebou hromádku papírů a držel je tak pevně, jako by mu měly dodat jistotu. Jeho syn, dnes CEO, si pohrával s hrnkem kávy. A dcera, která v byznysu nepracuje, ale vlastní stejný podíl, jen tiše sledovala, jak se roztáčí další kolo rodinné debaty.
Téma bylo zdánlivě jednoduché: co se ziskem?
Zakladatel chtěl posílit růst. Syn potřeboval investovat do výroby. Dcera chtěla férový výnos, který patří k jejímu podílu. Všichni měli pravdu. Každý svou. Jenže po pár minutách bylo jasné, že pokud se pustí do hlasování, někdo skončí jako poražený. A porážky v rodinách nevymizí s odhlasováním. Zůstávají roky.
Položil jsem tedy otázku, která mi v podobných situacích často pomáhá:
„S jakým řešením dokážete žít všichni?“
Atmosféra v místnosti se náhle proměnila. Zmizel tlak na to prosadit „svou“ variantu.
Společně začali hledat řešení, které bude fér pro všechny. Za čtyřicet minut bylo hotovo. Nová dividendová politika, plán expanze i pojistka pro horší časy. Nikdo si neskákal radostí, ale nikdo nebyl poražený. A to je v rodinném byznysu často nejvyšší možná výhra.
Co je vlastně konsenzus
Konsenzus není nic složitého. Je to dohoda, se kterou umí každý žít. Ne proto, že je to jeho oblíbená varianta, ale protože dává smysl a nikomu dlouhodobě neublíží.
Podnikatelské rodiny si často osvojí jednoduchou větu: „Dokážu s tím žít a podpořím to.“ A to úplně stačí.
Ten princip je překvapivě silný. Když se rodina dohodne tímto způsobem, bývá to rozhodnutí stabilní, respektované a nepřináší tiché sabotéry.
Poražený je v rodině větší problém než špatná investice
Hlasování ani jednomyslnost nefungují. Většinové hlasování vytváří vítěze a poražené. A poražený člověk dokáže v rodině držet tichý odpor měsíce i roky.
Jednomyslnost zase vypadá krásně, ale stačí jeden špatný den nebo pocit křivdy a jste zaseknutí na dlouho dobu.
Konsenzus je něco mezi tím. Nepotřebuje, aby se všichni nadchli. Chce, aby se rodina shodla na řešení, které je dost dobré a nezpůsobí trhlinu, která se bude dlouho hojit.
Jak konsenzus pomáhá v praxi
Sílu a potenciál hledání konsenzu nejlépe poznáte na příbězích ze života, pojďme se tedy na některé podívat.
Když jeden sourozenec „přerůstá“ ostatní
V rodině, která podnikala už přes dvacet let, přišla chvíle, kdy jeden z bratrů přinesl návrh na koupi menšího konkurenta. Dobrá cena, skvělá příležitost, rychlé rozhodnutí.
Jeho sestra ale měla pocit, že to celé vzniklo moc narychlo. Druhý bratr měl zase strach, že na něj dopadne největší část práce, protože už jednou takhle skončil.
Kdyby hlasovali, návrh by pohodlně prošel. Ale rodinu by to rozdělilo.
Místo toho mluvili o rizicích. Bratr přiznal, že ho láká rychlý krok. Sestra, že nechce jen slepě souhlasit. A třetí bratr popsal, jak moc je unavený a proč už nechce opakovat starý příběh.
V tu chvíli se ukázalo, že problém není akvizice, ale nevyvážené rozdělení práce mezi sourozenci. Výsledek debaty byl úplně jiný, než čekali. Koupi odložili o tři měsíce. Posílili management. Kompetence si přerozdělili. A když k akvizici nakonec došlo, byli všichni mnohem klidnější.
Manželé a „rozdílné strachy“
Jednou za mnou přišel manželský pár, který společně vedl úspěšnou firmu. On viděl příležitost. Ona viděla riziko. Jeden druhého nechtěl ranit, ale také nikdo nechtěl ustoupit.
Zeptal jsem se jich, čeho se opravdu bojí. A najednou se ukázalo, že jejich spor vůbec není o investici. On se bál, že firma bez investice začne ztrácet tempo. Ona se bála, že investice ohrozí rodinný majetek.
Položil jsem jim proto dvě jednoduché otázky:
- Co je nejhorší scénář?
- A jak ho společně ošetříme?
Nakonec vzniklo řešení, které by při hlasování neprošlo: investice ano, ale s limitem, kontrolním bodem a právem obou přehodnotit své rozhodnutí po půl roce.
Na závěr schůzky oba řekli, že poprvé po týdnech nemají pocit, že jeden druhému „vítězí“ nad hlavou.
Když námitka zachrání rozhodnutí
Hodně rodin si myslí, že námitka znamená blokaci. Že kdo namítá, ten brzdí. V konsenzu je to ale úplně jinak. Námitka je dar – upozornění na riziko, které ostatní nevidí.
Jedna rodina řešila zapojení dvou dospělých dětí do firmy. Syn chtěl do byznysu hned. Dcera ne. Rodiče se báli, že jakýkoliv jejich krok zvýhodní jedno nebo druhé dítě a poškodí tím vztahy.
Synova námitka byla jednoduchá: „Bojím se, že když mě nepustíte dřív, nestihnu se naučit to, co ví táta.“
A dcera dodala: „Já nechci do firmy, protože se bojím, že to změní náš vztah k horšímu.“
A tím to celé dostalo úplně jiný směr.
Výsledkem byl plán, který drží dodnes: syn začal na konkrétních projektech s jasnou zodpovědností. Dcera se zapojila tam, kde to jí dává smysl. A oba mají stejného mentora mimo rodinu.
Rodiče jen řekli: „Kdybychom hlasovali, nikdy bychom se nedobrali tak klidného řešení.“
Co si z toho vzít?
Rodinný byznys má obrovskou sílu. Ale jen tehdy, když umí rodina mluvit o věcech otevřeně a bez strachu, že někdo prohraje.
Hlasování dlouhodobě nefunguje.
Jednomyslnost už vůbec ne.
Konsenzus ano.
Je to jednoduchý princip:
Najděte řešení, se kterým dokážete žít všichni.
Někdy to půjde rychle, někdy pomaleji. Ale téměř vždy je to cesta, která neničí vztahy.
Pokud chcete klidnější a otevřenější debaty i ve vaší rodině
V Cimpel & partneři pomáháme rodinám nejen spravovat majetek a investice, ale také chránit vztahy. Konsenzus je jeden z nástrojů, který rodinám přináší úlevu, jasnost a férovost.
Pokud máte pocit, že by vám podobný přístup mohl pomoci, rád si s vámi sednu a projdeme, co by pro vaši rodinu dávalo největší smysl.
