Přemýšleli jste někdy nad tím, proč mladí potřebují ke štěstí nový majetek, lepší zážitky, větší adrenalin…? Větší, lepší, dražší, novější…! Jaké pocity nás svazují a odvádí pozornost od toho, co máme tady a teď? Je dobré si uvědomit, že právě to TEĎ a TADY je ve skutečnosti to jediné, co opravdu máme! Vše ostatní – co bylo i co bude – jsou jen naše vzpomínky nebo představy.
U starších klientů, kteří si již v životě něco prožili a často zažili velmi těžké osobní prohry i tragédie, vídám, že na splnění dalších met a cílů jim příliš nezáleží. Rád s nimi trávím čas, protože s nimi mám skutečně pocit, že jsme v přítomném okamžiku, ten prožíváme a ten si užíváme. Například jsme takto s jedním mým dlouholetým klientem seděli u něj doma na terase a jen mlčky pozorovali les. S jiným klientem trávíme naše schůzky procházkami v přírodě a parcích. Diskuze s nimi nejsou o dalších milionech, procentech, nových dovolených a autech. Většinou jsou o radostech s dětmi a vnoučaty, zážitcích s partnery, drobných radostech všedních dní. V jejich očích vidím vděčnost za to, co dnes mají a jaký život žijí.
Co je štěstí
„Štěstí. Co je štěstí? Muška jenom zlatá.“ Dnes už zlidovělá věta z filmu Škola základ života má mnohdy velmi blízko k pravdě. Žijeme v nejbohatší době v dějinách lidstva, máme co jíst i kde bydlet, naše životy jsou v bezpečí a jsme svobodní. Přesto máte často pocit, že se musíme neustále za něčím hnát a něčeho nového dosahovat. Stále máte pocit, že nám něco uniká, že naše štěstí leží za další „zatáčkou“ za dalším splněným cílem nebo za další dosaženou metou.
Už se vám někdy stalo, že jste se cítili spokojeně, ale nedokázali jste si toho současného okamžiku naplno užít, protože vaše pozornost byla zaměřená na další cíl? Například na další kariérní povýšení, dokončení stavby vašeho vysněného domu… Tolik jste se upnuli na splnění tohoto cíle, že vše ve vašem životě se točilo jen kolem jeho dosažení. Veškerá radost a pocit štěstí, které jste mohli zažívat, byly zastíněné právě tímto velkým cílem. Žili jste v přesvědčení, že teprve až tohle dotáhnete, budete opravdu šťastní, váš život nabere nový směr a konečně začnete naplno žít. Zažili jste někdy něco podobného?
Jak žít dobrý život
Určitě zajímavou a inspirující knihou s tématem životního štěstí je Jak žít dobrý život – Starověké umění stoické radosti od Williama Irvina. Sám jsem ji v nedávné době četl a dovolím si z ní citovat i dále v tomto článku.
Hédonická adaptace
My lidé jsme nešťastní z velké části proto, že jsme nenasytní. Poté, co tvrdě pracujeme kvůli tomu, abychom dostali, co chceme, běžně ztrácíme zájem o předmět své touhy. Místo abychom se cítili spokojeně, jsme trochu znudění a následkem této nudy jdeme vyhledávat nové a větší tužby. Psychologové Shane Frederick a George Loewenstein tento fenomén studovali a pojmenovali jej hédonická adaptace.
Aby ukázali adaptační proces v praxi, poukazují na studie o výhercích v loterii. Vyhrát v loterii někomu obvykle umožní, aby žil život svých snů. Nicméně se ukazuje, že po prvotním období rozjaření jsou výherci loterie nakonec tak šťastní, jak byli před výhrou. Berou svoje nové Ferrari a sídlo jako samozřejmost, stejně jako dřív přistupovali ke svým zrezavělým pick-upům a ošuntělým bytům.
Jiná a ne tak dramatická forma hédonické adaptace nastává, když konzumně nakupujeme. Zpočátku máme radost ze širokoúhlé televize nebo kvalitní kožené kabelky, kterou jsme si koupili. Ovšem po určité době jimi začneme pohrdat a najednou toužíme po ještě větší televizi a mnohem extravagantnější kabelce.
Stejně tak zažíváme hédonickou adaptaci ve své kariéře. Kdysi jsme možná snili o tom, že budeme mít určitou práci. Kvůli tomu jsme i tvrdě studovali na různých školách, abychom se dostali na tu správnou cestu ke kariéře, na níž jsme trávili celé roky, a pomalu ale jistě postupovali ke kariérnímu cíli. Když nakonec dosáhneme práce svých snů, máme radost, ale zanedlouho začneme být nespokojení. Stěžujeme si kvůli své výplatě, svým spolupracovníkům a kvůli neschopnosti svých šéfů poznat naše přednosti.
Negativní vizualizace (co nejhoršího se může stát)
Staří filosofové jako Seneca nebo Marcus Aurelius měli řešení, jak si více užívat toho, co dnes máme, a radovat se z toho. Po celém světě a celá staletí lidé seznávali, že nejsnazší cestou ke štěstí je naučit se chtít věci, které už máme.
Tato rada zní jednoduše a je nepochybně pravdivá, ale trik je v tom převést ji do praxe. Jak vlastně máme přesvědčit sebe sama, že chceme věci, které už máme? Filosofové mysleli, že na tuto otázku znají odpověď. Radili, abychom trávili čas představami, že jsme přišli o to, čeho si ceníme – že nás opustila žena, že nám ukradli auto, že jsme přišli o práci. Domnívali se, že díky tomuto postupu si budeme cenit své ženy, svého auta a práce mnohem víc, než bychom si jich cenili jinak. Tato technika se nazývá negativní vizualizace.
Zkusím uvést představu negativní vizualizace na příkladu, který pro nás rodiče bude určitě velmi krutý. Představme si dva otce. První si vezme Senecovu radu k srdci a opakovaně přemítá nad smrtelností svého dítěte. Druhý si odmítá tak ponurou myšlenku připustit. Místo toho předpokládá, že ho jeho dítě přežije a že vždy bude poblíž, k jeho radosti. První typ otce bude téměř jistě pozornější a více milující než ten druhý. Když hned ráno uvidí svou dceru, bude rád, že je stále součástí jejího života, a během dne využije všech příležitostí, aby s ní byl v kontaktu. Oproti tomu druhý typ otce ráno nejspíše žádný příval štěstí neucítí, když svou dceru uvidí. Možná ani nevzhlédne od novin, aby dal najevo, že ví o její přítomnosti v místnosti. Během dne nevyužije příležitostí, aby s ní byl v kontaktu, protože věří, že takové činnosti mohou být odloženy na další den. A když se konečně uvolí k takové činnosti, dá se předpokládat, že radost z její společnosti nebude taková, jako je zkušenost prvního otce.
Většina z nás „prožívá životní sen“ – totiž žije sen, který jsme si vysnili. Možná jsme sezdaní s osobou, o níž jsme kdysi snili, že si ji vezmeme, máme děti a práci, kterou jsme si vysnili, a také vlastníme auto, o jehož koupi jsme snili. Ale díky hédonické adaptaci, jakmile svoje sny prožíváme, bereme takový život za samozřejmost. Místo abychom si denně užívali svého štěstí, trávíme jej vymýšlením nových a větších snů. Následkem toho se svým životem nejsme nikdy spokojeni. Negativní vizualizace nám pomůže!
Přeji vám tedy více přítomné radosti z toho, co již dnes máte a jaký život žijete!
