Každého z nás to jednou v životě čeká a nikdo z nás tomu neunikne. Jednoho dne prostě zemřeme. Co se ale stane s majetkem, který jsme po dobu svého života tvořili a nepředali ho našim dědicům před naší smrtí?
upřesnila a majetkové poměry po vaší smrti lépe stanovila. Pokud je závěť správně napsaná (ideálně notářem), tak velmi zjednodušuje celý proces dědictví a v řadě případů vašim dědicům usnadňuje následnou správu vámi přenechaného majetku.
Jeden příklad za všechny – pokud vlastníte dvě nemovitosti, jste rozvedený a máte 2 děti, je nejjednodušší variantou, pokud závětí rozhodnete, kdo má kterou nemovitost dostat. Je podstatně jednodušší pro další život vašich dětí i pro správu těchto nemovitostí, pokud má každá z nich jen jednoho vlastníka. Jinak by mohla také celá situace dopadnout tak, že pokud se děti nedohodnou, tak dostanou každý polovinu z obou nemovitostí a sami si pak asi dokážete představit, že jejich život taková situace určitě nezjednoduší.
Nezáleží na tom jak moc majetku máte. Vždy je pro vaše pozůstalé jednodušší, když se mohou při rozdělení vašeho majetku řídit vaší poslední vůlí, než když musí mezi sebou hledat shodu. Často se totiž v dědickém řízení potkají lidé, kteří spolu v běžném životě příliš nekomunikují a jejich vztahy taková situace může snadno vyhrotit.
Závětí můžete definovat přesné rozdělení vašeho majetku. Můžete tedy některému z dědiců odkázat nemovitost, jinému hotovost a jinému vaší firmu. Můžete také závětí rozhodnout o tom, že někdo z dědiců dostane více a jiný méně. Pozor však na to, že vaše děti jsou tzv. nepominutelným dědicem. Nelze je tedy závětí z dědictví zcela vyloučit.
Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.
Postup při dědictví:
Pokud byl zemřelý člověk v manželství, musí se po jeho smrti nejprve vypořádat společné jmění manželů – rozdělí se napůl (případně podle toho, jak měli manželé majetkové záležitosti uspořádané a stvrzené notářským zápisem), druhá polovina majetku a dluhů se bude dělit mezi dědice (včetně manželky či manžela).
Dědická posloupnost se dělí do pěti tříd a vypadá následovně:
V první třídě dědí děti a manžel/manželka rovným dílem. Když některé z dětí nedědí, nepřipočte se jeho podíl k podílům ostatních dědiců, ale připadá potomkům tohoto dítěte – dědí jeho děti nebo vnoučata, pokud je má.
Pozor: Manžel a manželka nemůžou v první skupině dědit sami; když nejsou děti, dědí se podle pravidel druhé dědické třídy.
V druhé třídě dědí manžel, rodiče zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň jeden rok před jeho smrtí, pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou. Lidé uvedení v této skupině dědí jen za předpokladu, že se dědictví nerozdělilo už podle první dědické třídy. Manžel nebo manželka má nárok nejméně na polovinu dědictví, ostatní dědí rovným dílem. Lidé, kteří se zemřelým sdíleli domácnost (bez sňatku), nemůžou dědit ve druhé dědické třídě sami – pokud není jiný dědic, dědí až ve třetí třídě.
Ve třetí třídě dědí rovným dílem sourozenci zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň rok před jeho smrtí a které pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou. Ve třetí třídě se dědí jen, když nedědí dědicové první třídy, ani manžel a rodiče v rámci třídy druhé. U sourozenců přechází dědické právo na jejich potomky, obdobně jako u dětí zůstavitele v první třídě, s malým omezením: po sourozenci zůstavitele dědí ve třetí třídě pouze jeho děti, děti jeho dětí už nikoli.
Ve čtvrté třídě dědí rovným dílem prarodiče zůstavitele – v případě, že nedědí žádný z dědiců třetí třídy.
V páté třídě dědí prarodiče rodičů zůstavitele – v případě, že nedědí žádný z dědiců čtvrté dědické skupiny. Prarodičům otce zůstavitele náleží půlka dědictví, druhá připadá prarodičům matky. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která jim náleží. Když jeden z prarodičů nedědí, připadá uvolněný podíl druhému z prarodičů, se kterým tvoří dvojici. V případě, že nedědí ani jeden z nich, připadne jejich půlka druhé dvojici prarodičů.
V šesté dědické třídě dědí vnuci sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele (tedy jeho strýcové, tety) – pokud nedědí žádný dědic v páté dědické třídě.
Možné modely dědických řízení
Manželka a dvě děti
- nejprve se vypořádá společné jmění manželů – půlka majetku připadne manželce, druhá půlka bude předmětem dědictví
- manželova polovina majetku se rozdělí na třetiny
- jednu třetinu získá manželka, druhou dcera, třetí syn
Manžel či manželka a děti patří do první dědické skupiny, všichni dědí rovným dílem. Kdyby měl muž ještě nějaké děti z předchozích manželství či za svobodna, mají na dědictví stejný nárok jako děti, které má s poslední ženou. Naopak, pokud vyženil nějaké potomky a neosvojil je, nevlastní děti v tomto případě nezdědí nic.
Manželka a rodiče
- muž neměl žádné děti
- nejprve se vypořádá společné jmění manželů – půlka majetku připadne manželce, druhá půlka bude předmětem dědictví
- podle zákona manželka nemůže dědit v první skupině sama, takže když muž neměl děti, bude se dělit s jeho rodiči, žijí-li
- manželka tentokrát dostane polovinu dědictví
- druhou půlku získají rodiče zemřelého manžela
Pokud by s manžely žil ve společné domácnosti ještě někdo (například dítě manželky, které si muž neosvojil), bude se dělit s rodiči zemřelého rovným dílem.
Tři děti
- muž byl rozvedený, děti jsou ze dvou různých manželství
- vše dědí děti rovným dílem, nezáleží na tom, z jakého jsou manželství
- bývalé manželky nemají nárok na nic
- ani případná družka nezdědí nic, a to ani když žila s mužem v době jeho smrti
Pokud ten, kdo zemřel, nemá manžela/manželku, ale měl děti, zdědí potomci všechno. Když se stane, že děti již nežijí, zdědí majetek vnoučata, jsou-li.
Družka a dva sourozenci
- mužovi rodiče už zemřeli
- družka i oba sourozenci získají třetinu majetku
- pokud by již některý ze sourozenců nežil, právo na dědictví přechází na jeho děti (neteře, synovce), ty se o jeho podíl rozdělí rovným dílem
Družka není manželka, proto dědí jako spolužijící osoba – tedy člověk, který žil se zemřelým ve společné domácnosti minimálně jeden rok před smrtí a podílel se s ním na nákladech na živobytí. O dědictví se však musí ještě rovným dílem podělit se sourozenci svého druha. Pokud by muž žádné sourozence neměl, zdědí všechno sama.
Bratr a sestra
- muž neměl žádné jiné příbuzné
- sourozenci dědí rovným dílem
- pokud by již některý ze sourozenců nežil, právo na dědictví přechází na jeho děti (neteře, synovce), ty se o jeho podíl rozdělí rovným dílem
Protože muž neměl manželku, registrovaného partnera ani žádné děti a jeho rodiče už zemřeli, dědí rovným dílem jeho sourozenci. Za sourozence se považují i ti, kteří mají společného jen jednoho rodiče.
Strýc a teta
- muž neměl žádné jiné příbuzné
- strýc a teta budou dědit rovným dílem
V tomto případě jsou dědici až ve čtvrté dědické skupině. V první řadě v ní dostanou vše prarodiče. Pokud už nežijí, přichází řada na jejich děti, čili strýce a tety zemřelého. Na jejich potomky (bratrance a sestřenice zemřelého) však už dědické právo nepřechází. Kdyby tedy ani strýcové či tety nebyli naživu, nikdo jiný už dědit nemůže a veškerý majetek propadne státu. Jediným způsobem, jak udržet majetek v rodině, je v takové situaci závěť.
Co byste měli před sepsáním závěti zvážit:
- Doporučuji pro sepsání závěti využít zkušeného notáře – máte tak jistotu, že vaše závěť bude sepsaná dle aktuálního práva a minimalizujete tak možnost, že by jí někdo z dědiců napadl pro právní nedostatky. Navíc notář vaší závěť uloží do centrální evidence závětí a zajistíte tak, že se závěť neztratí. Cena za sepsání závěti notářem také není vysoká a pohybuje se v řádu několika tisících korun.
- Sestavte si obrázek vašeho současného majetku a rozhodněte se jak byste si přáli, aby byl po vaší smrti rozdělen.
- Přemýšlet nad tím kdo z vašich dědiců se bude schopen nejlépe postarat o jednotlivé části vašeho majetku – někdo umí hospodařit, jiný zase dobře pracuje s hotovostí, někdo zase umí spravovat investice a jiný zase rozumí umění a sbírkám. Pokud nechcete, aby se vaše celoživotní snaha o vytvoření rodinného bohatství změnila v rychlý výprodej, tak dobře zvažte, komu co odkážete.
- Rozmyslete se jestli chcete dělit majetek rovným dílem, nebo někdo z vašich dědiců má oprávněně dostat více než jiný z nich. Toto své rozhodnutí doporučuji i nějak vysvětlit, aby po vás nezůstaly hořké nezodpovězené otázky.
- Pokud podnikáte nezapomeňte určit i správce své pozůstalosti. Správce pozůstalosti je fyzická nebo právnická osoba vykonávající správu pozůstalosti nebo její části v období mezi úmrtím zůstavitele a skončením dědického řízení. Správce pozůstalosti je ten, koho zůstavitel pověřil, aby po jeho smrti samostatně obstarával až do vyřízení dědictví záležitosti spojené s děděným majetkem. Stanovení správce dědictví se hodí hlavně pro podnikatele, kteří vlastní zcela nebo zčásti nějaký podnik. Tímto opatřením mohou předejít případným nenahraditelným škodám vyplývajícím z ochromení chodu podniku, nebo i ze sporů dědiců. Chrání také zůstavitele a dědice před neuváženým nebo vynuceným jmenováním nevhodné osoby, která by pak měla s majetkem disponovat.
Zdroje:
