Před pár dny sedím v kanceláři a zvoní mi telefon. Na druhé straně mladí manželé – 38 let, kteří do teď alokovali veškerý svůj majetek do nákupu investičních bytů. Těch nahromadili v posledních letech za více než 40 milionů Kč a nyní přemýšlí, jak dál. Jejich prvotní myšlenka je zainvestovat někam peníze z bytu, který nyní prodali, aby za ně mohli za 3 roky splatit hypotéky a obratem by si napůjčovali nové a koupili další byty. Po několika málo minutách rozhovoru se ale jejich pohled na celou situaci začal proměňovat.
Jen pár dní před nimi jsem s naším klientem připravoval rentiérský plán a jeho pohled na věc byl úplně opačný. Měl v portfoliu nemovitosti za téměř 100 milionů Kč a přišel za námi, jestli bychom se mohli postarat o jejich prodej a přesun prostředků do investičního portfolia složeného z cenných papírů. Když jsem se ptal, co ho k tomu vede, jeho odpověď mě nepřekvapila, protože ji slýchám od klientů často. „Fyzický majetek mě svazuje a omezuje. Chci být svobodný, trávit čas aktivitami podle svého a s lidmi, které mám rád. Proto chci svůj majetek přeskupit tak, aby mi dával svobodu a flexibilitu, abych nemusel trávit zbytečně času s jeho správou.“
Proč se tak honíme?
Rozdíl mezi nimi byl hlavně ve věku. Mladí manželé jsou v klasické akumulační fázi života, kdy se dívají před sebe a dnes svou spotřebu odkládají, aby ji ideálně ve větší míře mohli čerpat v budoucnu. Druhému klientovi je 55 let, celý život úspěšně podnikal a výnosy „uzamykal“ v nemovitostech.
Když majetek máme, je snazší si uvědomit, že bohatí už jsme a že dvakrát více peněz nás dvakrát šťastnější neudělá. Klienti v této životní fázi od nás většinou chtějí majetek hlavně ochránit. Jde jim o to, aby o něj například vlivem špatných investičních rozhodnutí nepřicházeli, aby jeho hodnotu v čase nesnižovala inflace a aby ideálně přinášel i nějaký výnos nad ni.
V mladším věku se na svou finanční situaci díváme pouze perspektivou přítomnosti. To znamená, že míru svého bohatství posuzujeme podle toho, kolik peněz aktuálně máme. Pokud jsme mladí a jsme na začátku akumulace, máme samozřejmě málo, proto se snažíme hledat cesty, jak majetek rychle „nakopnout“. Hledáme způsoby, jak investovat klidně riskantně, ale hlavně s výnosem v desítkách procent, nebo jak majetek zvětšit s pomocí půjčených peněz – například v nemovitostech.
Zapomínáme totiž, že to, co máme, když jsme mladí, a nemáme, když jsme starší, je ČAS. Čas hraje v mladším věku jednoznačně pro nás. Pokud je nám 35 let, cílíme na rentu v 55 letech a jsme schopní měsíčně odkládat například 20 tisíc Kč, naše budoucí bohatství dosáhne výše 4 800 000 Kč (20 tisíc x 12 měsíců x 20 let). Nepočítám zde výnos ani inflaci, jde mi spíše o to ukázat, jaký je potenciál bohatství. Stejně tak pokud od 30 let budujeme svou společnost, jsme systematičtí, snažíme se delegovat činnosti a budovat vztahy, pravděpodobně ji budeme moci jednoho dne prodat. Ale ještě před prodejem se dopracujeme do fáze, kdy budeme moci ze společnosti čerpat i mimořádné příjmy v podobě rostoucích dividend.
Ve vyprávěních našich klientů slýchám mnoho vzájemně podobných příběhů. Firma na začátku řadu let bojovala o přežití, nebylo ani na velké platy ani na dividendy. Poté přišla fáze, kdy vzrostly platy a mohlo by být i na dividendy, ale oni si je řadu dalších let nevypláceli, raději veškeré zisky reinvestovali, aby firmu posunuli dále. Až následně přišla fáze – bývá to po 15 a více letech podnikání ve věku 45 let a více – kdy měli možnost i chuť diverzifikovat svá podnikatelská aktiva a začali si vyplácet i dividendy. Ty mohou být i díky nahromaděnému nerozdělenému zisku často až v desítkách milionů korun ročně.
Bohatství alokované v čase
Je dobré si uvědomit, že ať už majetek alokujete v nemovitostech, postupnými nákupy v cenných papírech nebo v nerozděleném zisku ve firmě, dříve nebo později se s velkou jistotou stanete bohatými. Často takové bohatství vznikne v podstatě „přes noc“ první výplatou dividendy, prodejem nemovitosti nebo podílu ve společnosti. Pro mnoho lidí se teprve tento okamžik stává momentem, kdy sami sebe začnou skutečně vnímat jako bohaté. Jenže to už může být celkem pozdě.
Život v bohatství s sebou nese určitá specifika, která je dobré brát v potaz, postupně se na ně připravovat a s danou situací se sžívat. Může se vám totiž snadno stát, že sice nabydete pohádkové bohatství, ale váš život se nijak nezmění a vy své celoživotní úsilí nedokážete využít. Je důležité si uvědomit, že bohatí jste mnohem dřív, než se to projeví na vašem bankovním účtu.
Nežijte svůj život čekáním na …
Rentiérství je metou pro mnoho investorů. Směřují k cíli, kdy budou moci pověsit svou práci na hřebík a bude dostatek času i peněz na to, aby se věnovali věcem, na které dnes nemají čas – cestování, čtení, procházky s partnerkou nebo více času sám pro sebe a pro rodinu. Realita je ale bohužel taková, že často investoři dosáhnou svého rentiérského cíle, ale ty dílčí cíle se jim přesto naplnit nepodaří.
Bývá to z celé řady důvodů. Nemoci a úmrtí jsou jedním z nich a ne vždy je můžete reálně ovlivnit. Jsou tu ale i situace jako rozvody, nevratně poškozené vztahy s nebližšími nebo nervy a zdraví poničené neustálým stresem a tlakem. Tyto věci už ovlivnit můžete!
Největší problém vidím ve vlastním pocitu nepostradatelnosti a potřebě u všeho být a vše rozhodovat. To vám bere to nejcennější, co máte – váš ČAS. Ztracené peníze můžete vydělat zpět, ale jednou ztracený čas už nikdy zpět nezískáte. Navíc jsou v životě situace, které jsou neopakovatelné. Vaše děti už znovu malé nebudou! Až jim bude 18 let, už nebudou stát o to, abyste jim večer četli před spaním. Malý reparát pak můžete složit u svých vnoučat. Ani vaše skvělá manželka nebo manžel nebudou čekat věčně na to, až jednou přijdete domů a budete trávit čas i s nimi. Moje žena to vydržela pár let a pak jsem se naštěstí i díky svému úrazu probral, často ale vidím, že se vztahy nevratně rozpadnou právě z tohoto důvodu.
Druhým problémem je Skrblíkův syndrom, neboli potřeba vše, co vyděláte, investovat a řekl bych mnohdy až panická hrůza z toho, že byste za něco utratili více, než musíte. Držíte pak rodinnou kasu zkrátka s vírou v to, že se díky tomu budete mít jednou skvěle. ALE ono to „jednou“ nemusí z řady důvodů vůbec nastat! Celý život můžete „škudlit“ peníze a odříkat si současné radosti pro něco, čeho se třeba ani nedočkáte. To neznamená, že opak – žít jen pro přítomnost bez vize budoucnosti – by byl tou správnou volbou.
Stejně jako v mnoha jiných oblastech života, i v tomto případě je nakonec rozumnou cestou jakýsi střed. Pracujte nejen se svými budoucími cíli, ale také s těmi současnými. Přemýšlejte realisticky o tom, kolik peněz budete opravdu jednou potřebovat na rentiérskou fázi svého života (většinou je to méně, než odhadujete), a na tuto částku nastavte svůj investiční plán. Pak si spočítejte, kolik peněz vám nyní zbylo, a ty „investujte“ do zážitků a věcí, které vám udělají radost a zlepší vám váš život už dnes.
Plánujte budoucnost, ale nezapomeňte, že žijete právě teď!
