Před časem jsem v naší pražské kanceláři vedl zajímavou diskuzi s mou klientkou. Mluvili jsme o tom, že jedno z jejích dětí plánuje pořízení vlastní nemovitosti a ona by mu ráda s tímto nákupem pomohla. Protože syn žije dlouhodobě v zahraničí, probírali to přes videohovor, a když došlo na téma jejich přispění, syn se ohledně jejího návrhu překvapeně zarazil. Odbyl ji, že něco takového nepřipadá v úvahu, že to spíš on by měl podporovat je jako rodiče v důchodu. Což se zase z druhé strany dotklo rodičů. Před pár lety totiž úspěšně prodali svou firmu a dnes již řadu let žijí s manželem jako velmi spokojení rentiéři.
Slýchám podobných příběhů celou řadu a mají jedno společné. Jako rodiče si myslíme, že naše děti jsou přeci všímavé a naši situaci dobře znají i bez toho, abychom jim to museli nějak konkrétně vysvětlovat. My si jako lidé obecně velmi často myslíme, že „ten druhý“ přeci ví, co si myslíme nebo co cítíme. Nemáte také ten pocit?
Ještě jeden příběh ze života
Další náš klient před časem velmi úspěšně prodal svou firmu. S rodinou si žili a žijí dobře, ale ne nijak výstředně ani nijak odlišně od toho, jak žijí ostatní lidé v jejich blízkém okolí. Všichni pracují, jezdí normálními auty a o víkendech jezdí na svou chalupu jako mnoho jiných. Chalupu mají v Čechách a ne ve švýcarském Davosu. Ale do čeho se nebojí investovat větší sumy, je vzdělání jejich dětí. Ty vystudovaly na výborných zahraničních univerzitách.
Zajímalo mě, jak se jejich děti srovnaly s tím, kolik jako rodina mají peněz, a jak s nimi rodiče o jejich majetku mluvili. Pozval jsem jednoho ze synů na večeři a na toto téma jsem se ho zeptal. Jeho odpověď mě v té době velmi překvapila.
Na otázku, jak s nimi rodiče o jejich majetku mluvili, se začal smát a řekl: „Já jsem zjistil, že táta prodal firmu a dostal za to pro mě nepředstavitelný balík, až z Forbesu! Do té doby mě vůbec nenapadlo, že má firma, co táta založil, takovou cenu, a nevěděl jsem, že ji plánuje prodat. Žili jsme před prodejem i po něm normální život jako všichni moji kamarádi. Naši nám nikdy nedali nic zadarmo a i na první auto jsme si s bráchou vydělávali po brigádách v rychlých občerstveních apod.“
Proč s dětmi o majetku nemluvíme
Nutno říct, že tento odstavec by se dal v některých případech rozšířit z dětí i na partnery, protože v některých případech ani manželky nebo manželé netuší, jakým majetkem vlastně rodina disponuje.
Když se ptám, proč manžel/ka neví o tom, kolik peněz vlastně mají, není většinou problém v nedůvěře vůči partnerovi nebo strach, že by o peníze mohli přijít. Problémem jsou obvykle obavy o něco úplně jiného:
- Obava, že se někdo mimo rodinu dozví o jejich majetkových poměrech.
- Obava, že peníze kazí charakter a že s vědomím toho, kolik peněz mají, začnou žít jinak.
Soukromí a bezpečnost
Tyto dva body jsou nejen pro majetné rodiny klíčovým faktorem, který se zvažuje při každém rozhodnutí. Vím to, protože je to jeden z parametrů, který naši klienti vyhodnocují při navazování spolupráce a do jehož posilování my každoročně investujeme mnoho času i prostředků z našeho rozpočtu. V článku Chceme je, hlavně když je nemáme jsem psal o tom, jak se mění pohled na peníze od doby, kdy žádné nemáme, do chvíle, kdy jich máme více, než potřebujeme. Podobné je to i s pohledem na soukromí.
Média i sociální sítě jsou plné fotek z dovolených, nových aut a luxusních zážitků, kterými se ve většině případů snaží někdo přesvědčit své okolí o tom, že „na to má“. Musíte si ale uvědomit, že většina těchto lidí na to ve skutečnosti nemá, jen se snaží vytvářet o sobě obrázek, jak by na tom chtěli být.
Ti skutečně bohatí se naopak snaží vypadat zcela normálně. Nechtějí, aby lidé kolem věděli, jak na tom ve skutečnosti jsou, protože nechtějí, aby je lidé podle majetku posuzovali! Chtějí uchránit své vztahy a přátelství, která celý život budovali, a nechtejí je ovlivnit nebo ohrozit nabytým bohatstvím.
Zároveň si uvědomují bezpečnostní rizika pro sebe i svou rodinu, která by plynula z nežádoucí pozornosti. Právě proto u nich nenajdete například na sociálních sítích žádné fotky, které by mohly jakkoliv poukazovat na to, jak na tom jsou. A právě proto ani jako jejich sousedé a v extrémních (ne vždy ideálních) případech ani jako jejich dítě nebo manžel/ka nepoznáte, že nějaké peníze navíc mají.
Změna životního stylu
Jeden z mých klientů je právě člověk, který si po předchozí špatné životní zkušenosti z pochopitelných důvodů chrání své soukromí a majetkové poměry i před svou rodinou. Nejprve jsem se nad tím pozastavoval, ale postupně jsem začal více chápat, co ho k tomu vede. Při společných obědech na toto téma často zabrousíme, protože jsem vlastně jediný, kdo zná detailně celý jeho příběh a majetkové poměry, a i náš vztah se v průběhu let velmi prohloubil. Naše debaty jsou tak velmi otevřené.
Vysvětlil mi, že po rozpadu prvního manželství, ze kterého odešel prakticky jen s jedním kufrem, už se nechce dostat do podobné situace. Vnímá, že to není úplně ideální, a je tak rád, že o tom spolu často mluvíme. Své současné manželce se snaží postupně více otevírat a sdílet s ní více a více o jejich majetkových poměrech, ale stále si hlídá určitou mez. Uvědomil si totiž, že mu jejich současný život vyhovuje. Žijí jako normální lidé, neutrácí za zbytečnosti, oba chodí normálně do práce, jezdí na klasické dovolené a víkendy tráví na chalupě. Obává se, že pokud by bylo jasné, kolik peněz mají, tohle všechno se změní.
Nebuďte, prosím, v hodnocení jeho přístupu příkří a jednostranní. Není totiž správný nebo špatný pohled! Každý z nás máme svůj vlastní pohled na věc, ke kterému máme své důvody, a ten je pro nás důležitý.
Chci vám tímto příběhem ukázat, že důvodem, proč někdo nesdílí informace o svém majetku, není v naprosté většině případů hamižnost, lakota nebo snaha někomu něco upřít, ale jen prostá obava z toho, co by se ZMĚNILO.
Mluvit nebo nemluvit s dětmi o vašem majetku
U malých dětí berte vždy v potaz, že co řeknete jim, řeknou ony dál. Proto jim informace vždy „zabalte“ tak, aby vám to neuškodilo a nevadilo, když je pustí dál. Ve většina případů ale s dětmi o svém majetku mluvit můžete.
Samozřejmě bych byl opatrný v tom, abych nesdělil malým dětem nějaké citlivé informace třeba o tom, kolik peněz na účtu máme, ale je to většinou stejně ani nezajímá. Víc je zajímá, kolik stálo auto, které si kupujete, proč si na něj třeba berete úvěr, co je to ta hypotéka, co máte na domě, kolik vlastně vyděláváte nebo kolik stála dovolená, na které jste byli. To jsou informace, o kterých s nimi můžete mluvit i v mladším věku jen s menší cenzurou podle vaší potřeby. Dětem jde stejně spíše o řádovou představu než přesnou sumu. Výhodou bývá, že když máme malé děti, máme většinou ještě i malé jmění a není tolik co chránit.
Otevřenou komunikací pomáháte svým dětem formovat si postupně vlastní vztah k penězům a majetku. Toto téma pak pro ně nebude tabu ani nic tajemného nebo cizího.
Když jsou děti starší
Čím jsou děti starší, tím mohou být vaše debaty otevřenější a složitější. Můžete jim pomoci pochopit různé souvislosti. Proč vše, co vyděláte, neutratíte? Proč nežijete na dluh? Proč by váš plat měl průběžně růst? Co je to hypotéka? Proč na začátku podnikání většinou nemáte žádné peníze? Nebo jak hospodařit s penězi, když už jich máte moc?
Pokud jsou vaše děti dospělé a vaše vztahy s nimi funkční, otevírá se prostor pro otevřený rozhovor o tom, jak na tom jako rodina vlastně jste: „Víte, jak jsme před časem prodali naši firmu, dostali jsme za ni dost peněz. Bylo to přes 100 milionů Kč. Teď tyto peníze investujeme a čerpáme z nich pravidelnou rentu, která nám umožňuje žít život podle našich představ. Říkám vám to, abyste věděli, že je o nás finančně dobře postaráno a vy si s námi nemusíte dělat hlavu. Zároveň, protože vás jako děti chceme podpořit v … (např. pořízení bydlení, vzdělání v zahraničí, rozjezd vlastního podnikání), tyto peníze si od nás můžete vzít bez obav, že by nás takový výdaj nějak zasáhl.“
Takovým rozhovorem jim i sobě mnohé usnadníte. Děti budou ochotnější přijmout od vás prostředky na věci, ve kterých byste je rádi podpořili. Pokud to uděláte, buďte pevní ve svém rozhodnutí! Podpořte své děti jen v tom, na čem jste se dohodli. Nepodléhejte jejich případným dalším snahám o získání jiných peněz. Ne kvůli penězům, ale kvůli vašim dětem.
Až s dětmi povedete tento rozhovor, můžete si také ujasnit, jestli ony o vaši podporu stojí. Pokud ne, neměli byste se snažit jim tyto peníze vnutit. Je to jejich život a ony mají právo žít ho podle svého. Není nic těžšího pro vaše vztahy, než když se jako rodiče snažíte řídit svým dětem život i v dospělosti.
Závěrem
Uvědomuji si, že tímto článkem vstupuji na tenký led. Jistě se mnou řada čtenářů nemusí souhlasit. To je v pořádku. V tomto tématu totiž neexistuje univerzální návod a řešení, které by fungovalo vždy a všude. Každý životní příběh je jiný a každá rodina má svá specifika. Proto, prosím, neberte můj názor jako dogma, ale pouze jako názor.
Ať už se rozhodnete pro otevřenou komunikaci se svými dětmi, nebo raději některé informace necháte pod pokličkou, uvědomte si, že jednoho dne se děti o vašich majetkových poměrech tak jako tak dozví. Čím lépe je na takovou informaci připravíte, tím snadněji dokáží váš majetek převzít a pokračovat v jeho správě.
