Různí investoři mají různé investiční cíle. Každý chce dosahovat reálného ZHODNOCENÍ svých peněz, ale zásadně se liší jejich pohled na RIZIKA spojená s investicemi. Právě správné vyvážení VÝNOSU a RIZIK je pro splnění investičních cílů klíčové. Pokud bychom zohledňovali pouze očekávané reálné (o inflaci očištěné) zhodnocení, mohli bychom říci, že pro dlouhodobého investora je nejlepší portfolio složené z akcií.
Z obrázku níže je patrné, že akcie (S&P 500) na horizontu 20 let s inflací nikdy neprohrály. V průměru přinášely výnos 7 % p.a. nad inflaci. V nejhorším případě přinesly na horizontu 20 let výnos 0,4 % p.a. nad inflaci.
Dluhopisy na tom pochopitelně byly hůře. Na dvacetiletém horizontu přinášely výnos v průměru kolem 2 % p.a. nad inflaci, v nejhorších případech to byl záporný reálný výnos −3,6 % p.a. Jedná se o výnosy snížené o míru inflace.
Portfolio 50/50
Je přirozené, že většina investorů ve svém portfoliu kombinuje různá aktiva. Snaží se diverzifikovat rizika spojená s jednotlivými typy aktiv a minimalizovat dopady případných krizových scénářů. V minulosti se často mluvilo o portfoliu 50/50 = akcie/dluhopisy. Takové portfolio v sobě kombinovalo dynamiku akcií s konzervativními dluhopisy a neslo pro většinu investorů smysluplný výnos s přijatelnou mírou kolísavosti.
Tato strategie ale v posledních deseti letech významně ztrácela na své atraktivitě hlavně z důvodu extrémně nízkých úrokových sazeb. Kuponové příjmy z dluhopisů klesly z původních 6 % p.a. na úroveň kolem 1 % p.a., někdy dokonce ještě níže. Jedinou šancí na zhodnocení dluhopisové investice se tak stal okamžik, kdy centrální bankéři snižovali úrokovou sazbu ještě níž a tím zvyšovali ceny dříve vydaných dluhopisů. Cena starších dluhopisů rostla, protože nové byly vydávány s nižším kuponem a byly tak méně atraktivní.
Oblíbenost portfolií 50/50 postupně klesala a začaly převažovat strategie s vyšším podílem akcií.
Inflační Dluhopisy Republiky
Na oblibě získaly v posledních letech hlavně vlivem rostoucí inflace i dluhopisy inflační. U nás v ČR jim udělal velkou reklamu Dluhopis Republiky, který se do konce roku 2021 nabízel i běžným investorům s kuponem vázaným na inflaci. Kdo loni nakoupil, mne si dnes ruce radostí, protože kupon bude za letošní rok zřejmě jednou z mála investic, která dokáže udržet krok se současnou extrémní inflací.
Ovšem i tato investice má svá rizika. Tím hlavním je pro mnoho investorů regionální závislost takové investice na prostředí České republiky a plná závislost na hodnotě české koruny, o které již i největší zastánci přestali prohlašovat, že se stane středoevropským švýcarským frankem. Podstatným faktorem je i to, že poslední emise byly svým kuponem vázané pouze na inflaci. Při délce jejich držení se snadno můžeme dočkat i výnosů, které nebudou v očích svých držitelů budit takové nadšení.
Zahraniční inflační dluhopisy
Typickým zástupcem zahraničních inflačních dluhopisů je americký TIPS. Je důležité si uvědomit, že většina inflačních dluhopisů vydávaných ve světě má jiný klíč k výpočtu svého výnosu, než tomu bylo u českých dluhopisů. Například zmiňovaný TIPS se vydává s fixním kuponem a inflace se do výnosu promítá tím, že se o výši inflace zvyšuje nominální hodnota daného dluhopisu, a tím se i zvyšuje vyplácený kupon.
Většinu dluhopisů si jako soukromí investoři napřímo koupit nemůžeme. Jejich emise je často veřejnosti nepřístupná nebo je tak velká, že i kdybychom měli dostatek prostředků (většinou desítky nebo stovky milionů Kč), vsadili bychom až příliš se svého portfolia na jednu kartu. Nejčastější cestou, jak do svého portfolia zařadit i dluhopisové pozice, je jejich nákup prostřednictvím investičních fondů. Využít můžete klasické podílové fondy, fondy kvalifikovaných investorů (FKI) nebo burzovně obchodované ETF. My sami využíváme v portfoliích našich klientů právě poslední zmiňované pasivní ETF fondy.
V případě nákupu protiinflačních dluhopisů na sekundárním trhu (burze) skrze ETF odpadá část starostí, ale hodnota investice může i klesat. Na rozdíl od přímého držení dluhopisu totiž nemáte zaručený návrat jistiny po splatnosti. Burzovně obchodovatelné fondy obvykle dluhopisy do splatnosti nedrží a vývoj investice závisí na ceně dané sekundárním trhem.
Hlavním rizikem kromě deflace je i růst úrokové míry. Objevují se lepší příležitosti, např. dluhopis s kuponem 2 % namísto dosavadního 1 %, a to snižuje hodnotu držených dluhopisů a potažmo i cenu ETF.
Výhodou dluhopisových burzovně obchodovatelných fondů je naopak vyšší likvidita, větší diverzifikace a přesná informace o trhem dané ceně.
Jedním z reprezentantů kategorie inflačních ETF fondů je iShares Global Inflation Linked Govt Bond UCITS ETF. I u něj došlo vlivem růstu úrokových sazeb v posledním roce k citelnému poklesu hodnoty, stejně jako se tomu stalo i u ostatních dluhopisových fondů napříč finančním trhem. Na obrázku níže je vidět, že tento pokles byl o poznání nižší, než tomu bylo například u fondů, které drží dlouhodobé státní dluhopisy s fixním kuponem. V tomto případě porovnáváme náš fond inflačních dluhopisů (tučná fialová čára) s fondem iShares 20+ Year Treasury Bond ETF (slabá modrá čára), který investuje do státních dluhopisů se splatností 20 let a více.
Závěrem
Navzdory tomu, jak složitým obdobím si dluhopisy v posledních letech prošly, určitě patří do portfolií dlouhodobých investorů a rentiérů. Přináší do celkového portfolia větší stabilitu a klid a v řadě okamžiků pomáhají tlumit poklesy na akciovém trhu. V období recese totiž ceny akcií většinou klesají, ale zároveň jako podporu ekonomiky snižují centrální banky úrokové sazby, a tím tlačí ceny dluhopisů vzhůru. Jejich růst tak z části kompenzuje poklesy na akciích.
