Z vlastní zkušenosti vím, že pohledy na dědické plánování mohou být různé. Někdo přemýšlí ve stylu „po mně potopa“ a je mu jedno, co se bude dít, až tu nebude. Opačným extrémem je snaha prostřednictvím majetku kontrolovat a řídit životy svých nejbližších i po své smrti. Asi tušíte, že nepovažuji za správnou ani jednu z těchto extrémních variant. Je třeba hledat nějakou rozumnou střední cestu a k dědickému plánování přistoupit racionálně.
Naše potřeby se v průběhu života vyvíjí a mění. Když diskutujeme s našimi klienty o tématu jejich dědického plánování, ukazuje se, že potřeba toto řešit přichází většinou již kolem 30 let. Vzniká již v okamžiku, kdy začneme žít s partnerem/partnerkou a začneme něco společně vlastnit. Výrazně se umocní ve chvíli, kdy se nám narodí děti a jeden z nás je na tom druhém finančně více závislý. Postupem života a s přibývajícími lety i velikostí našeho majetku začínáme více přemýšlet o tom, jak bude náš majetek jednoho dne ovlivňovat životy našich dětí.
do 50 let = krizový plán
Do 50 let se většina z nás nachází v akumulační fázi života. Majetek zatím hromadíme, splácíme dluhy, staráme se o rodinu a svůj příjem v naprosté většině generujeme svou prací. Pokud se nám daří, hospodaříme s přebytkem finančních prostředků, které postupně investujeme, a pracujeme na tom, abychom dříve či později již nemuseli pracovat nebo mohli pracovat pouze pro radost.
V této části života máme většinou malé děti, hypotéku na dům a manželka je na mateřské s minimálním příjmem. To vše konzumuje největší část našich příjmů. Obvykle zatím nemáme potřebu řešit klasický dědický plán a nebývá pro to ani příliš prostoru. Klíčové otázky, na které bychom si v rodině měli odpovědět, zní: „Co se stane s naším rodinným majetkem, když jeden z nás zemře? Jak to ovlivní život celé rodiny?“
Manželé si totiž často neuvědomují, že v případě úmrtí jednoho z nich nedědí veškerý majetek automaticky druhý z manželů, ale musí se o něj rozdělit rovným dílem s dětmi. (Pokud vás zajímá více o jednotlivých dědických třídách, určitě si přečtěte článek Dědictví a závěti.) To může být problém například v situaci, kdy ve SJM máte dům za 15 milionů Kč + podíl ve firmě v hodnotě 40 milionů Kč + základy investičního portfolia s 5 miliony Kč. V případě úmrtí jde automaticky 50 % ze SJM do dědického řízení, ve kterém se dělí rovným dílem mezi pozůstalého z manželů a vlastní děti zemřelého.
Pokud tedy máte dvě děti, dědictví se rozdělí na třetiny. Manželce zůstane 50 % ze SJM + získá 10 milionů Kč jako svůj dědický podíl (jedna třetina). Každé z dětí má nárok také na 10 milionů Kč.
To nevypadá jako problém jen do chvíle, než si uvědomíte, že finanční majetek, který lze snadno rozdělit, je pouze v hodnotě 5 milionů Kč v investičním portfoliu, ale s tím jste počítali na důchod. Zbytek majetku není úplně optimální dělit. Asi každý z nás zná nějaký příběh, kdy děti vystěhovaly své rodiče z jejich domu nebo jim alespoň nepříjemně komplikovaly život v něm. Proto nikdy není dobré vlastnit svou střechu nad hlavou s někým dalším, i kdyby to byly vaše vlastní děti. Stejně tak znám mnoho nepříjemných příběhů, kdy do firmy po smrti jednoho z majitelů firmy nastoupí nepřipravení dědicové, kteří i díky vlastním sporům dokáží celou dobře fungující firmu zničit.
Proto v této životní fázi nad dědickým plánem přemýšlejte hlavně jako nad plánem krizovým, který má pomoci předejít podobným nesnázím.
Snahou našich klientů v tomto věku, pro které dědické plány připravujeme, je zajistit, aby se většina majetku dostala k jejich partnerovi a ten tak mohl rozhodovat o tom, jak bude s majetkem nakládáno dále. Bude to totiž on, kdo bude muset i nadále platit všechny provozní výdaje domácnosti, financovat studium dětí, pomáhat jim se startem do života a také bude i nadále chtít stát se rentiérem a žít život, který jste si vysnili. Špatně připravený dědický plán ale dokáže velmi snadno všechny vaše plány zničit.
od 50 let = mezigenerační předání majetku
Ve věku nad 50 let se již většina našich klientů dostává do jiné životní fáze. Děti už jsou velké, často dospělé, hypotéka na dům bývá splacená, firma má nejtěžší časy za sebou a oni si tak mohou dovolit pravidelně vyplácet dividendy i slušnou výplatu. V té době začínají přemýšlet o tom, jak se přesunou z akumulační fáze života do té rentiérské.
Jejich primární motivací není zabezpečení rodiny, protože děti se již o sebe starají samy, a oni sami již mají dostatek majetku na to, aby i v případě, že by se s jedním z nich něco stalo, ten druhý mohl spokojeně žít dál. Začínají ale přemýšlet nad tím, jak jejich úmrtí a následné rozdělení majetku ovlivní děti, manžele, zaměstnance a společníky.
Viděl jsem již příliš mnoho rozhádaných dědiců, kteří se dokázali přetahovat a do krve hádat i o majetek za pár korun. Proto vás nebudu ujišťovat, že se můžete spolehnout na zdravý rozum a velkorysost svých dědiců. To v praxi bohužel nefunguje. Navíc musíte počítat, že do dědictví se začnou vkládat i lidé, kterým do něj v podstatě nic není, jako jsou partneři a partnerky vašich dětí, jejich rodiny, strýcové a tety a všichni, kdo získají pocit, že by si mohli z celkového koláče také něco odnést.
Pokud chcete, aby váš odkaz zůstal neposkvrněný podobnými tahanicemi, neberte svůj dědický plán na lehkou váhu. Čím větší majetek máte, tím důležitějším se dobrý dědický plán stává.
Naštěstí se vám v tomto věku otevírají možnosti, které jste v mladším věku neměli. V dědickém řízení totiž můžete svým ZLETILÝM dětem snížit jejich dědický podíl až na 25 % jejich základního nároku. To v praxi znamená, že v předchozím příkladu, kdy každé z dětí mělo dostat 10 milionů Kč, byste mohli jejich podíl závětí jednoduše snížit na 2,5 milionu Kč. (U nezletilých můžete krátit také, ale jen na 75 % jejich základního nároku.) Toto vám již otevírá mnoho možností, jak svůj dědický plán konstruovat a jak svůj majetek rozdělit přesně tak, jak si představujete. Pokud ani to nestačí, přichází na řadu nástroje jako svěřenské fondy.
Pokud je pro vás téma krizového nebo dědického plánování aktuální, jsme připravení vám s jeho přípravou pomoci.
